Přidejte se do naší facebookové skupiny Free Pub a pojďte s námi diskutovat :o)
Během víkendu kanadský ministr obrany Peter Mackay a náčelník štábu obrany generál Walter Natynczyk navštívili kanadský vojenský kontingent v Kandaháru v Afghánistánu. Jejich úkolem bylo poděkovat a pogratulovat vojáků, kteří tento týden opouštějí Afghánistán. I když zahraniční (včetně kanadského) vojska se stahují ze země, zanechala za sebou kompletní chaos s nepředvídatelnými důsledky, Kanada se nezdá být ve ztrátě ve vojenské síle. Její letadla se účastní operací pod vedením NATO proti Muammaru Kaddáfímu v Libyi. A ministr obrany návštěvě do Kandaháru vyhlásil nové dalekosáhlé plány kanadské armády.
Prohlásil, že se v srpnu asi 1000 kanadských vojáků bude podílet na masivním vojenském cvičení Nanook (Polar Bear) v kanadském sektoru Arktidy. „Bude to největší operace za nedávnou historii,“ řekl Mackay.
Otázkou je, co přimělo kanadskou armádu přesunout svou pozornost z Afghánistánu a Středního východu do severních oblastí? Určitě si musí být vědomi, že válka v Afghánistánu je ztracena. Tím spíše, že to nikdy nebyla kanadská válka. Ani válka v Libyi jí není.
Arktida je oblast se zásadním významem pro Kanadu. A někteří pozorovatelé si dokonce pohrávají s různými scénáři třetí světové války odehrávající se kolem severního pólu.
Faktem je, že kvůli globálnímu oteplování a vývoji technologií Arktida už není nepřátelskou zaostalou oblastí s nulovým praktickým významem pro lidstvo. V nejbližší budoucnosti je odsouzena být ještě lepší příležitostí pro země, které k ní mají přímý přístup (Rusko, Kanada, USA, Dánsko a Norsko), a také představuje výzvu pro ostatní země, které by se rády podílely na rozdělení „Arktického koláče“.
Tato oblast je bohatá na zdroje, zejména ropu a zemní plyn. A i když před deseti lety vrtání v hlubokých arktických vodách pokrytých ledem z větší části roku se zdálo neziskové, nyní s rozšířením období bez ledu a pokrokem v nových technologiích hlubinného vrtání se situace rychle mění. Proto takový vzestup zájmu všech severních zemí v regionu a tím i obavy z nové konfrontace.
S táním polárního ledu se severní trasy otevírají na mnohem delší období než dříve. Tato cesta je vůbec nejkratší (a nejlevnější) způsob dopravy ze západní Evropy do Čínay a Tichomoří.
Od té doby vznikla nová možnost konfrontace, Rusko bylo proti myšlence nové militarizace Arktidy. Ale když v roce 2007 Rusko představilo svůj nárok na podvodní vyvýšeninu Lomonosov, tato část sibiřského šelfu vedla k eskalaci vojenských opatření ze strany dalších zemí Arktidy. První z nich bylo Dánsko. Kanada a ostatní ho následovali.
Jak ruský premiér Vladimír Putin nedávno řekl: „Jsme otevřeni dialogu s našimi zahraničními partnery a se všemi našimi sousedy v arktické oblasti, ale samozřejmě budeme bránit vlastní geopolitické zájmy pevně a důsledně.“
Rozhodně by nejlepším průběhem událostí bylo zabránit jakékoli konfrontaci v regionu. Ale to se nezdá být v úmyslu Kanady a dalších členů NATO. Jejich vojenské aktivity v oblastech daleko od svých hranic získaly takovou sílu, že je prakticky nemůžou zastavit.
Skutečností je, že NATO z velké části ztratilo kampaň v Afghánistánu a došlo k patové situaci v Libyi a nezdá se, že by změnilo své dalekosáhlé vojenské plány. Nejsmutnější na tom je, že všechny ostatní strany budou muset přijít s adekvátní odpovědí, ale to by znamenalo další militarizaci regionu.
Překlad článku A new arms race in the Arctic?
http://english.ruvr.ru/2011/07/04/52755726.html
