Free Pub

Pro naprostou většinu jsou média jediným zdrojem informací, názorů, argumentů. O společnosti, politice, kultuře, ekonomice, historii, módě, trendech, o všem víme takřka výhradně jen z médií. Alternativních zdrojů na internetu přibývá, jejich záběr témat je ale omezený a jsou sledovány nepatrným procentem. Poměr individuálně vyhledaných a sdělených informací je zanedbatelný. V českém prostoru jsou, až na pár drobných výjimek, všechna média ovládaná jednou zájmovou skupinou, ve všech je to samé.

Není v silách jednotlivce si o všem vyhledávat informace a utvářet si vlastní názor. A to především pro časovou náročnost. I ti, kteří se o to snaží, se musí omezit na některé oblasti. Po celý život jsou naše postoje formovány dávkami lehce pochopitelných a logicky znějících argumentů a přesně vyvážených emocí.

Denně jsme opracováváni do požadovaného tvaru něčím, co má zájmy podobné nadnárodním koncernům, přičemž ekonomický profit je méně důležitý, než vliv na veřejné mínění. K bankrotu televizní stanice nebo novin občas dochází, k vybočení z mantinelů nikdy. Technologie zpracovávání našich myslí jsou stejně sofistikované jako je třeba dnešní technika. Nejpokročilejší poznání lidské duše je používáno proti člověku. Nejspolehlivěji samozřejmě funguje zacílení na strach, touhu, frustraci a pud. Nejde najít téma, kterým lze strašit, aniž by ho média už nepoužívala. Neexistuje instinkt, na který by se média nezaměřovala.

Jestli se dá souhlasit, že média mají na společnost rozhodující vliv, dá se i odvodit, že společnost je v takovém stavu, v jakém ji mít chtějí. Třetina populace má psychické poruchy. Kromě několika směrů, které jen tlumí příznaky nebo jsou založeny na osobnosti terapeuta, přičemž terapeutů osobností je velice málo, je všechno ostatní zabývající se vědomím předváděno jako podvod, nesmysly a kšeft.

O přirozených psychických potřebách se z médií nedozví nikdo nic. Média pokračují v komunistické agendě, kdy se vědomí považuje za nepodstatný vedlejší projev tělesné existence. Zmateným, frustrovaným a vykořeněným člověkem se snadněji manipuluje. Je pasivní a jestli se na nějakou aktivitu zmůže, je to jen neškodné nadávání. Šťastný a spokojený jedinec nebo rodina v jejich zájmu nejsou. Dá se vysledovat snaha poštvat proti sobě ženy a muže nebo děti a rodiče. Zřejmě zde je přesný význam rčení – rozděl a panuj.

Svět mediálně známých osobností je současný ekvivalent ráje, přítomnost v médiích se bere jako důkaz úspěšnosti. Málokdo si ho maluje jen pozitivně, lidská bytost ale takový cíl směřování nebo snění prostě potřebuje. Nejde jen o čtenáře bulváru, potvrzuje to množství expertů na cokoli, kteří vědí co mají říkat a jsou připraveni to kdykoli před médii pronést. Vědět, co se má říkat s sebou nese i vědět, co se nemá říkat a časem, co si raději ani nemyslet. Podobné platí o umělcích a figurkách popkultury. Ti jsou na médiích závislí přímo.

Média dnes suplují i funkci pekla. Dostat se jako osoba nebo firma do jejich nemilosti je jedno z mála, čeho se lidi obávají. Pro netrénované může být mediální tlak opravdové peklo.

Pro mnohé jsou média vševědoucí božstvo. Není na místě se ani pokoušet o vlastní pohled, to se bere za herezi a drzost. Jinou formou je rezervovaný přístup, média manipulují, to ano, nikoliv však mě, já se nenechám a že jsou mé názory i argumenty stejné, je jen shoda okolností.

Média jsou i instancí posledního dovolání. Když nefungují úřady nebo služby, poslední možná cesta k nápravě vede pro postižené přes média.

Každý režim se vymezuje proti těm předcházejícím a to zejména ve fázi, kdy se ideje, na kterých stavěl, ukazují jako prázdné. Tisíciletá historie našich zemí je podávána tak, že ničemu autentickému staršímu několik desetiletí nikdo nerozumí. Popis historie je plný účelových polopravd i naprostých lží. Je bráněno v kontaktu s hodnotami a životem předků, význam tradic je deformován a potlačován.

Podle médií je podstatný jen rozum a mozek. Jakákoli šílenost se dá poskládat tak, aby to znělo logicky. Možnost stálého opakování z mnoha stran to ještě usnadňuje. To podstatné je u člověka jinde. Když chceme gestem vyjádřit „já“ ukážeme na těle jinam. Tam je náš střed, který se jen tak oklamat nedá. Tak tam buďme. Aspoň občas.

(Psáno pro Mediální masáž, zvedavec.org, ac24.cz.)