Přidejte se do naší facebookové skupiny Free Pub a pojďte s námi diskutovat :o)
Myslíme si, že když zemřeme, tak budeme hnít v zemi a tak musíme z našeho života vymačkat maximum než bude příliš pozdě. Jestliže živo – váš, můj – je jen jednorázovou záležitostí, pak budeme nejspíš v tahu a rozmazlení. Ale experimenty nasvědčují, že tento názor na svět může být špatný.
Výsledky kvantové fyziky naznačují, že pozorování nemůže být předpovězeno přesně. Místo toho je tu řada možných pozorování, každé s jinou pravděpodobností. Jedním z mainstreamových vysvětlení interpretace „mnoha světů“ uvádí, že existuje nekonečné množství vesmírů („multivesmír„). Vše co se může stát se vyskytuje v některém z vesmírů. Starý mechanický – „jsme jen změť atomů“ – pohled na svět ztrácí své opodstatnění v těchto scénářích.
Registrací na této stránce a vyděláváním podpoříte náš web:
Biocentrismus rozšiřuje tuto myšlenku když naznačuje naznačuje, že život je kvetoucí a dobrodružstvím, které přesahuje naše běžné lineární způsoby myšlení. Přestože naše jednotlivé orgány jsou určeny k sebedestrukci, „já“ pocit je jen energie působící v mozku, ale tato energie nezmizí po smrti. Jedním z nejjistějších principů vědy je, že energie nikdy neumírá, ale nemůže být ani vytvořena, ani zničena. Když zemřeme, nečiníme tak náhodně v nějaké matici kulečníkové koule, ale v nevyhnutelné životní matici (matrixu). Život má nelineární rozměr, je to jako květina trvalka, která kvete v multivesmíru.
Série experimentů ukazuje, že měření pozorovatele může ovlivňovat události, které se již staly v minulosti. Jeden experiment (Science 315, 966, 2007), že zapínání spínače může zpětně změnit výsledek, který se stal předtím, než byl tento spínač zapnut. Bez ohledu na váš výběr, budete to vy, kdo vybere výsledky – vesmíry.
Důsledky tohoto byly jasné s mou sestrou „Bubbles“. Nejstarší vzpomínka, kterou mám z dětství, je jak jsem s ní hrál hru „doktorova ordinace“. „Jsi trochu nemocný,“ řekla a podala mi hrníček písku. „To je medicína. Vypij to a bude Ti lépe.“ To jsem udělal a začal jsem to pít, Bubbles vykřikla „Ne!“ a zalapala po dechu, jako kdyby to polykala také.
Náklonnost, která existovala mezi mnou a Bubbles, byla silná, protože byla moje starší sestra, měla vždycky pocit, že je její práce mě ochraňovat. Pamatuji si, jak jsem stál na autobusové zastávce s palčáky a krabičkou se svačinou, když mě jeden ze starších sousedů povalil na zem. Byl jsem ještě na zemi a cítil bolest, když jsem viděl jak Bubbles běží po ulici. „Zase jsi vztáhl ruku na mého malého bratra,“ řekla, „a proto Ti dám pěstí do obličeje.“
Je těžké uvěřit, že já jsem se stal doktorem a ne ona. Ačkoli na to měla, v desáté třídě ji vyhodili ze školy a dala se na zničující dráhu užívání drog. Doma byla bita, pak utekla a nakonec byla znova potrestána. Vzpomínám si, jak se schovávala pod přístřeškem a teror, který nad tímto místem visel, vidím jak jí tečou slzy po tváři. Po přestěhování z domu jsem se dozvěděl, že byla těhotná. Když všichni příbuzní odmítli jít na její svatbu, řekl jsem jí „To je OK!“ a držel jsem její ruku. Narození malé Bubbles bylo šťastným okamžikem, oáza v poušti jejího života. Jak šťastná byla, a když jsem si sedl vedle ní, požádala mě, abych se stal kmotrem jejího dítěte.
Ale tohle všechno byla jen krátká událost, a stojí stejně jako divoká květina podél asfaltové silnice. Kousek po kousku se její mysl začala zhoršovat. i když jsem viděl hodně léků, byla to jen otázka času než uvidím, jak jí odebírají její dítě. Hluboká vzpomínka, kterou na ni mám, je plná naprosté beznaděje a umírnění z drog. Jak jsem šel z nemocnice toho dne, mám smíšené vzpomínky na její slzy.
Bubbles byla stále hezká žena a jednou byla nalezena v parku zoufalá, její vlasy jí visely přes tvář a její šaty byly roztrhané. O chvíli později byla těhotná a já chápu jedině to, že ji někdo znovu zneužil. Pamatuji si, jak se na mě s rozpaky dívala a držela přitom dítě v náruči. Měl roztomilou tvář a myslím, že nevypadal jako někdo koho jsme znali.
Brzy poté moje starší sestra – kdysi hrdá žena – ztratila i vzpomínku na to, kde žila.
Tento příběh o Bubbles je jedna z tisíců možných variant, řečený mnoha rodinami s tragédiemi proloženými šťastnými časy. Ale příběhy, dokonce i ten o mé sestře, nejsou nikdy náhodné, ani konce příběhu. Jsou to přestávky v melodii tak obrovské a věčné, že lidské ucho nemůže ocenit tónový rozsah symfonie.
„Kdykoliv se nám něco v přírodě zdá směšné, absurdní, nebo zlé,“ řekl Spinoza „je to proto, že máme jen částečné znalosti věcí.“
Život má sílu, která přesahuje každou jednotlivou historii, nebo vesmír. Příběh mé sestra je součástí hlubšího dramatu, jedno vím, že to drží více radostného štěstí, jak se její život odehrává v multivesmíru. Stejně jako v tom vědeckém experimentu, jestli mačkáte spínač, nebo vybíráte jiné možnosti, zažije mnoho výsledků a výsledných vesmírů. Já jen doufám, že – kdyby se stala doktorkou – že medicína by byla mnohem lepší, než v její hře na doktory před dávnou dobou.
Překlad článku Do You Only Live Once? Experiments Suggest Life Not One-Time Deal
http://www.huffingtonpost.com/robert-lanza/do-you-only-live-once-exp_b_508440.html
