Krach současného systému = čas na změnu

Přidejte se do naší facebookové skupiny Free Pub a pojďte s námi diskutovat :o)

To, že se systém hroutí začíná být zřejmé každému, kdo vnímá souvislosti. Teď už je spíš jen otázkou času, kdy k tomu dojde, kdy přijde opravdový krach, který peníze znehodnotí a ty se pak stanou bezcennými. Vždyť to už tu párkrát v minulosti bylo a vzhledem k tomu, že dluhy většiny států i jednotlivců jsou nyní mnohonásobně vyšší než kdykoliv v minulosti, nemám jediný důvod se domnívat, že se to tentokrát nestane. A připadá mi to naprosto logické, přestože nejsem ekonom. I kdyby se současnému systému podařilo se zachránit, za cenu ožebračených lidí, násilností, zaprodání se Číně a nevím čeho všeho, já v takovém systému už žít nechci, ani se podílet na jeho resuscitaci, protože jsem pochopil jeho obludnost. Nehodlám bojovat za záchranu kapitalismu.

Už mě nebaví volit to zpropanované nejmenší zlo, protože začínám mít pocit, že kapitalismus není to nejmenší zlo, ale naopak jedno z těch největších, né-li největší, protože právě z kapitalismu se zrodil i fašismus a potažmo i komunismus a oba extrémy vykvetou vždy, když se objeví nějaká větší krize. Dalo by se říct, vždy když teče mocným do bot a je potřeba vyvolat nějaké ty nepokoje, revoluce a války k oživení ekonomiky zbrojením a ničením, aby pak zase bylo co budovat. Možná bylo nutné si tím vším postupně projít, aby nám to došlo, ale když to teď víme, měli bychom společně hledat alternativu a tento zvrácený koloběh zastavit a ne ho dál udržovat za každou cenu při životě, jen kvůli těm nahoře, kteří pak bohatnou i při té válce, zatímco obyčejní lidé kvůli nim umírají. Nemám už chuť tento systém nadále podporovat a nehodlám podporovat ani jinou formu nadvlády nad lidmi. Pokud totiž na krach nebudeme připraveni, ovládnou nás opět populisti, ať už fašističtí nebo komunističtí, kteří sice vrátí společnosti stabilitu a řád, ale za cenu omezení svobod a pronásledování a likvidace odpůrců režimu. O tom nás snad historie taky poučila dostatečně.

A poněvatž mi budocnost nedá spát, začal jsem přemýšlet o tom jak ji zvrátit ve prospěch lidí a vyrvat ze spárů těch nadnárodních korporací a bank, které životy lidí jen ničí svou nenasytností a využívají k tomu divadla jménem politika. Začínám mít dojem, že jediným způsobem jak změnit systém k lepšímu bude z něho vystoupit a stát se na něm nezávislý. Vytvořit soběstačné komunity, založené na vzájemné spolupráci a skutečné solidaritě, na úctě člověka k člověku a ne úctě člověka k penězům. Cílem těchto, zpočátku alespoň částečně, samosprávných komunit by mělo být připravit lidi na krach a zmírnit tak dopady následné recese, protože zbankrotovaný stát se o nás pak tuplem nepostará a pokud možno zabránit násilnostem tím, že lidé budou mít jídlo a případně i nějakou tu práci na poli.

My co to všechno víme, musíme jít příkladem těm, co zatím netuší, abychom jim názorně ukázali, že alternativa k současnému zkaženému systému existuje a je tu pro všechny slušné lidi, ochotné se přizpůsobit novým podmínkám, to znamená hlavně vzdát se konzumního způsobu života, který přináší jen duševní vyprahlost a utrpení v nekonečné honbě za penězi, postrádající jakýkoliv vyšší smysl. Nemyslím ovšem, že cestou je centralizovaná eko-technokracie zeitgeistu, to by byla jen jiná forma nadvlády, zvláště kdyby se místo peněz zavedly nějaké globální kredity. Na globální projekty a centralizaci je právě třeba si dávat pozor, protože nevíme kdo za tím může ve skutečnosti stát. Cestou by naopak měla být decentralizovaná společnost na bázi komunit s obdobou vlastní spravedlivé ústavy, která by znemožňovala, aby komunity ovládli špatní lidé. Dobré příklady alternativ jsou v dokumentu 2012:Čas na změnu.

Možná jsem snílek, ale historie dala většině snílků nakonec zapravdu a škarohlídy znemožnila. Proč by to nemohl být i tento případ, když po něčem podobném začíná volat čím dál tím víc lidí? Začněme tento sen převádět do reality. Příkladů už máme spoustu. Stačí chtít. Nebát se a vykročit tím správným směrem. Každý člověk má moc svými činy ovlivnit činy dalších lidí, ať už pozitivně nebo negativně. Snažme se o to, aby bylo na světě více dobra a zlo pak nebude mít šanci

Autor: K. R.